Vybavení

Začněte balit zespod. Většina velkých batohů má na spodku oddělenou kapsu na spací pytel. Do spodku tedy dejte spacák, oblečení na spaní a další věci, které budou potřeba až když se rozhodneme utábořit. Na to přijdou středně těžké věci, jako je třeba teplejší oblečení, osobní hygienu nebo přezuvky. Nedávejte sem ale nepromokavou bundu nebo pláštěnku. Ta by měla zůstat přístupná v přední části batohu, aby se k ní dalo rychle dostat, když začne pršet.

Všechny věci na spodku batohu by měly být dobře usazené, aby mezi nimi nebylo prázdné místo. Je opravdu důležité nemít na spodku mezi věcmi žádný prázdný prostor, protože vybavení na spodku ponese váhu těžších věcí nad ním a pokud byste nechali na spodku prázdná místa, celý obsah batohu by se sesedl a přišli byste o správné rozložení váhy.

Nejdůležitější je umístění těžkého nákladu. Do této kategorie patří jídlo, voda a věci na vaření. Tyto předměty musí být umístěny co nejblíže páteři a zhruba v horní půlce vašich zad. Při takovém umístění je těžiště batohu blízko vašeho těla a nevyvádí vás tak z rovnováhy. Stejně tak by neměly těžké věci být nakloněné k jedné straně, aby netáhly do stran.

Před těžké předměty směrem k čelu batohu naskládejte lehké věci, které budete během dne potřebovat. Například nepromokavou bundu, lehkou mikinu, rukavice a náhradní ponožky.

Do víka pak přijdou osobní předměty a důležité věci, ke kterým potřebujete mít rychlý přístup. Bude zde například KPZ, lékárnička, svítilna a toaletní papír.

Batoh

Pokud zvažujete koupit jednu jedinou věc, tak by to měl být rozhodně pořádný batoh. Když přijdou děti na výpravu se spacákem v jedné ruce a karimatkou v druhé, protože už se jim nevešli do batohu nebo na něj nejdou připnout, hned je jasné že bude zle. Přitom problém se dá vyřešit jedním čtyřiceti litrovým batohem, který by dětem vydržel dalších 5-10let. Pokud máte strach, že je pro světlušky/vlčata příliš velký, tak nebojte, ponesou stejné množství věcí jako obvykle, akorát na zádech místo rukou.

A jak se pozná turistický batoh?
> Jsou na něm pásky na připnutí karimatky, ať už z boku nebo zespoda.
> Dále by měl mít vypolstrovaný bederní pás a zpevněné záda pro lepší rozložení váhy.
> A hlavně musí mít dostatečně velkou hlavní kapsu, aby se do ní vešel spacák.

Spacák

U spacích pytlů se zpravidla udávají tři hodnoty „Komfort“, „Limit“ a „Extrém“. Komfort udává teplotu okolí, při které vám bude ve spacáku příjemně. Pro naše použití by měl stačit komfort 5-10°C, kdy holky většinou preferují teplejší spacáky (tedy s nižší hodnotou). Limit potom poukazuje na teplotu okolí při které se ještě vyspíte, ale už vám bude chladno a Extrém značí teplotu při jejímž překročení hrozí umrznutí.

Další kritérium je velikost. Spacák si vyhříváme tělesným teplem, které se v něm drží a nám díky tomu není zima, a pokud spí malé dítě ve spacáku pro dospělého není jeho tělo schopné celý spacák dostatečně vyhřát. Ideální je v takovém případě dětský spacák odpovídající výšce dítěte, ale i dospělácký pytel se dá provizorně upravit na dětskou velikost. To se dá udělat „přiškrcením“ spacáku tak, že jej pod nohama stáhneme provázkem a nepoužívanou část oddělíme od hlavní části.

V neposlední řadě při dlouhodobém spaní ve spacáku (více než dvě noci) je velmi výhodné mít také vložku do spacáku. To je většinou bavlněná kapsa která se vkládá do spacáku, abychom si spacák nezašpinili, ale také aby zachytávala pot a nenavlhnul nám přímo spací pytel. Takové vložky se dají koupit, ale ušitá ze starého prostěradla splní svůj účel stejně dobře. V případě tábora není vůbec od věci mít takové vložky dvě a každou noc je střídat aby stihli proschnout.

Karimatka

Ohledně kempování obecně platí pravidlo, že jedna vrstva pod sebou je lepší než dvě vrstvy nad sebou. Kromě toho, že ovlivňuje pohodlí nás také izoluje od chladu ze země a vlhkosti. Nejčastějšími karimatkami pro turistiku jsou samonafukovací nebo pěnové.

Samonafukovací karimatky jsou velmi pohodlné a dobře izolují od země. nevýhodou je ale vyšší cena a riziko propíchnutí. Dětem také často dělá problém karimatku vyfouknout a sbalit.

Pěnové karimatky jsou odolné, lehké a snesou i hrubší zacházení, ale jejich izolační schopnosti se odvíjejí od její tloušťky a jen velmi kvalitní pěnové karimatky jsou schopné konkurovat nafukovacím v míře pohodlí. Díky jejich pěnové povaze jde ale spát i na karimatce roztržené napůl a to je v případě dětí dost reálná možnost.
Doporučuji karimatku o tloušťce minimálně 8mm (lépe 10mm), jelikož tenčí jsou vhodné spíše na yógu než na spaní. Je potřeba počítat s tím, že karimatka se časem proleží a tím se její izolační vlastnosti zhorší, to ale záleží také na materiálu. Klasické karimatky z polyetylenu (PE) jsou levnější a o něco lehčí, modernější karimatky EVA jsou naopak odolnější a lépe izolují, musí se však počítat s vyšší cenou.

KPZ

Celým názvem Krabička Poslední Záchrany je sbírka drobných věcí, které by nám měli nějak pomoc v nouzových situacích. Tím se však nemyslí post-apokalyptické scénáře jako pád letadla, nebo přežití v sibiřských podmínkách, ale spíše každodenní problémy jako je utržený knoflík od kalhot, ztráta peněženky nebo odřené koleno.
Víc než cokoli jiného je KPZ výchovným nástrojem, který má děti naučit myslet dopředu a prostě být připraven (jak zní heslo skautů). To samozřejmě neznamená, že by neměla být užitečná, právě naopak. Má se jednat o co možná nejpraktičtější věci, takže žádné hřebíky, připínáčky ani rybářské vlasce po vzoru Jaroslava Foglara, ale jen to nejdůležitější. U všeho co dáváme do KPZ bychom se měli zamyslet k čemu to můžeme použít a pokud nás nenapadnou alespoň dva dobré důvody, tak to tam nepatří.

Mezi základní věci v KPZ patří:
*papír a tužka (pro ty se najde využití vždy)
*pár zápalek a škrtátko (ideálně vodotěsně zabalené)
*pár drobných mincí (např. 3*20Kč, na autobus nebo občerstvení)
*jehla a nit (roztržené tričko, utržený knoflík)
*náplasti (říznutí, odřenina)
*malá svítilna (třeba na klíče)
*kousek izolační nebo textilní pásky (když se něco ulomí – taková ta stříbrná je nejlepší)

Pokud máme toto všechno, ještě to musíme do něčeho uložit a zkušenosti nám praví, že pokud se KPZ nevleze do kapsy, děti ji nosit nebudou. Jako dobrý rozměr se osvědčili různé plechové nebo plastové krabičky od bonbónů.

Nůž

Obecně děti podporujeme v tom aby se naučili pracovat s nožem, ale je potřeba mít u toho nějaká pravidla. Tím nejdůležitějším je, že nůž by měl být přiměřený věku a schopnostem dítěte. Další důležitou věcí, kterou si musíme uvědomit je, že malý nůž pro malé dítě nemusí být tou nejlepší volbou. Vezměte si třeba klasickou „rybičku“, takový nůž se špatně otvírá, nemá pojistku a kvůli svému tvaru klouže v ruce a je tedy naprosto nevhodný pro dítě u kterého se teprve stále rozvíjí jemná motorika.

Vhodný nůž by tedy měl vypadat asi takto:
*dostatečně velká rukojeť, která padne do ruky. Ideálně zakončená tak, aby se nedalo sklouznout prsty na čepel.
*otvírání oběma rukama, žádné pružinové a jiné vystřelovací srandičky.
*POJISTKA zní jako detail, ale nechceme aby si někdo přicvaknul prst. Kdybyste tak věděli kolik dětí se snaží řezat tupou stranou nože…
*jednostranná čepel, žádné bojové dýky!

A to hlavní je samozřejmě ujistit se, že Vaše dítě ví, jak nůž používat.

PS.: Pokud bude někdo na našich akcích dělat neplechu, nůž zabavíme a vrátíme pouze do rukou rodičům.